Může jít buď o krátkodobou záležitost, nebo o dlouhodobý až trvalý stav.
Imobilita
Imobilita představuje neschopnost volného pohybu. Primární imobilita vzniká jako přímý důsledek choroby nebo úrazu. Sekundární se vyvíjí až druhotně, např. jako stav po infarktu myokardu nebo operaci. Hlavními příčinami imobility bývají silná bolest, poruchy kosterního, svalového nebo nervového systému, celková slabost, psychosociální problémy (např. deprese) nebo infekce.
Důsledky imobilizačního syndromu
Porucha pohyblivosti negativním způsobem postihuje jednotlivé orgánové systémy těla:
- Pohybová soustava – ztráta aktivní svalové hmoty (za 1. týden až 20 %) vedoucí ke svalové atrofii a deformitám končetin a páteře, riziko osteoporózy (z kostí se vyplavuje zvýšené množství kalcia), ankylóza kloubů (ztuhnutí kloubů) aj.
- Kardiovaskulární systém – nastává ortostatická hypotenze (krev se hromadí v dolních končetinách, klesá centrální tlak, je narušeno prokrvení mozku, pacient při náhlé změně polohy pociťuje závrať), nedostatečnost žilních chlopní vede k hydrostatickému edému, hrozí nebezpečí tromboflebitidy, trombózy a embolie.
- Dýchací systém – ventilace plic je omezena, u seniorů hrozí atelektáza, vlivem hromadícího se sekretu se může rozvinout hypostatická pneumonie.
- Trávicí systém – katabolické procesy převažují nad anabolickými, snížená hladina bílkovin v plazmě (hypoproteinemie) způsobuje přestup tekutin do intersticiálního prostoru, vznikají edémy. Snížená motilita trávicího traktu způsobuje zácpu. Často se přidává nechutenství.
- Vylučovací systém – v časných stadiích imobility se zvyšuje diuréza (se zvýšeným vyplavováním sodíku), dále klesá tvorba moči a moč se stává koncentrovanější, mohou vznikat ledvinové kameny. Hrozí riziko retence moči nebo refluxu.
- Nervový systém – mohou se objevit také poruchy CNS, změny smyslového vnímání, zmatenost, deprivace, neklid atd.
Vliv imobilizace na kůži a podkoží
Vážným zdravotním problémem především u dlouhodobě imobilních pacientů je vznik proleženin. Dekubity různého stupně vznikají jako důsledek stlačení tkáně, tření a střižných sil, napomáhá také vlhkost způsobená pocením nebo inkontinencí. Imobilizační syndrom přispívá k jejich vzniku snížením kožního turgoru a elasticity kůže. Zhoršovat hojení mohou infekce, dehydratace pokožky nebo špatná výživa.
Prevence
K hlavním zásadám prevence imobilizačního syndromu patří časná vertikalizace, pravidelná rehabilitace, ochrana pacienta před nozokomiální infekcí, správná výživa, sledování diurézy a psychická stimulace. Minimalizace vzniku dekubitů spočívá zejména v dostatečné hygieně, péči o pokožku, polohování a používání antidekubitních matrací.
Zdroj:
