Poznávání faktorů, které zpomalují hojení ran, se neustále zlepšuje díky pokroku v oblasti výzkumu mikroprostředí rány. V současné době je již prokázáno, že ve většině chronických ran je přítomen biofilm a aktuální poznatky také naznačují mechanismy jeho negativního dopadu na hojení. Odborné webové stránky www.woundsinternational.com nabízí 10 tipů, jak lépe pochopit a zvládnout biofilm v chronické ráně.
10 tipů jak na biofilm v ráně
1. Pochopení terminologie – biofilm je složitá mikrobiální společnost zapouzdřená v extracelulární hmotě složené z proteinů, polysacharidů a extracelulární DNA. Ta chrání mikroorganismy před vnějšími vlivy. Bakterie v rámci biofilmu nelze běžně detekovat za použití normálních kultivačních metod. Planktonní bakterie jsou volně plovoucí bakterie, které nejsou přichyceny k povrchu rány. Jsou citlivé vůči lokálním antibiotikům a mohou být detekované běžnými kultivačními metodami. Tzv. Quorum sensing je schopnost bakterií komunikovat spolu navzájem pomocí malých signálních molekul. Mohou se pak chovat jako mnohobuněčný organismus se schopností vyvíjet se v rámci biofilmu a zvyšovat jeho obranyschopnost a virulenci.
Perzistentní bakterie jsou bakterie v klidovém stavu (tj. metabolicky neaktivní), které jsou méně náchylné k antibiotické terapii.
2. Rozpoznání biofilmu – jde o komplexní a náročný úkol. V současné době jsou jedinými metodami pro detekci biofilmu pokročilé mikroskopické techniky (např. epifluorescenční mikroskopie, konfokální laserová skenovací mikroskopie, skenovací elektronová mikroskopie) nebo speciální metody kultivace.
3. Pochopení rizikových faktorů – zdá se, že faktory, které zpomalují hojení ran, zároveň také způsobují tvorbu biofilmu, zejména snížená obranyschopnost, snížené prokrvení rány, přítomnost cizích těles v ráně, hyperglykémie, dysfunkce bílých krvinek, nekrotické tkáně, edém, zvýšená vlhkost atd.
4. Vyčištění rány – první preventivní opatření. Roztok pro čištění rány by měl být netoxický, hypoalergenní, snadno dostupný, nákladově efektivní a snadno použitelný. Běžně se používá sterilní fyziologický roztok, sterilní voda, tekoucí pitná voda a tekuté dezinfekce.
5. Débridement – ostrý debridement je považován za základní metodu v oblasti prevence a kontroly biofilmu. Bylo prokázáno, že po debridementu je biofilm 24 až 48 hodin citlivější k antimikrobiální léčbě.
6. Lokální antimikrobiální látky – zejména krytí uvolňující stříbro a jod ničí bakterie biofilmu. Účinný je přístup „vyčistit a zakrýt“, který je založen na dostatečném débridementu pro narušení biofilmu a aplikaci antimikrobiálních krytí mezi jednotlivými procedurami debridementu, aby se omezila schopnost planktonních bakterií znovu vytvořit biofilm.
7. Optimálně vlhké prostředí – nadměrná vlhkost byla identifikována jako rizikový faktor pro tvorbu biofilmu. K omezení exsudátu pomáhá použití absorpčního krytí, frekvence převazů musí být upravena tak, vlhkost v ráně byla udržována v rovnováze, a aby nedošlo k maceraci. Kompresivní terapie je účinná, pokud je důvodem nadměrného exsudátu žilní nedostatečnost nebo lymfedém.
8. Neprůkaznost vyšetření stěru z rány – výsledky mohou být zavádějící, protože laboratoře klinické mikrobiologie používají metody vhodnější pro detekci planktonních bakterií nebo nevhodné pro kultivaci anaerobních druhů a techniky odebírání vzorku nemusí zachytit bakterie chráněna uvnitř biofilmu.
9. Pochopení důsledků biofilmu pro pacienta a jeho ránu – biofilmy uvolňují antigeny stimulující produkci protilátek, které ale nejsou schopny zabíjet bakterie biofilmu a namísto toho poškozují okolní tkáně. Biofilmy jsou proto vysoce zánětlivé, neustále odlučují bakterie na povrch rány a vyvolávají imunologické reakce, které způsobují poškození tkání a udržují chronický zánět.
10. Udržovat krok s nejnovějším vývojem – budoucí vývoj může zahrnovat diagnostické testy k detekci biofilmu přímo u pacienta, nové strategie debridementu pro narušení biofilmu, krycí materiály obsahují látky narušující biofilm či terapie blokující tvorbu biofilmu prostřednictvím narušení quorum sensing.
