Adherence představuje míru toho, jak pacient dodržuje rady lékaře nebo léčebné standardy. Jedná se o aktivní účast pacienta na léčbě, a je proto významnou součástí procesu hojení ran. Míru adherence ovlivňují faktory týkající se pacienta, zadaného úkolu a v neposlední řadě i ošetřujícího lékaře.
Pacient
Spolupráci pacienta při léčbě mohou ovlivnit zejména předchozí zkušenosti pacienta, podpora pacienta, jeho životní styl a míra pochopení jeho role nebo úkolu. Lékař by měl pacientovi pomoci si uvědomit, že dodržování terapie je jeho osobní volba, která bude mít vliv na výsledek léčby.
Také nedostatečná podpora pacienta může být důvodem jeho slabé adherence, a proto je vhodné zapojit do procesu také pečující osobu. Lékaři by měli informovat pacienty o rizicích a přínosech spojených s životním stylem pacienta a společně pracovat na snižování případných rizik. Také platí, že u pacienta, který je dobře informován a poučen, je mnohem pravděpodobnější, že bude dodržovat všechny pokyny.
Specifika zadaných úkolů
Také samotný úkol, který je pacientovi lékařem uložen, může ovlivnit jeho adherenci. Problém může nastat, je-li úkol příliš složitý, pacient není schopen proceduru vykonat nebo úkol souvisí s dlouhodobým chováním nebo životním stylem. Pokud je úkol považován za příliš složitý, lékař by měl poskytnout jasné písemné instrukce a podrobně vysvětlit, co od pacienta očekává.
Pokud pacient není schopen vykonávat určité procedury, je vhodné celý postup pacientovi prakticky demonstrovat. Pokud je procedura bolestivá (např. převaz), pacienta je dobré poučit, aby půl hodiny před zahájením procedury užil léky proti bolesti. Problémy s dlouhodobým chováním nebo změnou životního stylu jsou spojeny nejčastěji s dodržováním diety nebo pravidelné fyzické aktivity. Lékař by měl být schopen určit, co je hlavní překážkou dodržování a najít způsob, jak ji společně s pacientem překonat.
Ošetřující lékař
Ze strany ošetřujícího lékaře může adherenci pacienta ovlivnit zejména špatný vztah s pacientem, kritické chování vůči pacientům, lhostejnost k neadherenci pacienta či špatná kontinuita péče. Lékař by měl umožnit pacientovi vyjádřit obavy ohledně léčby nebo naopak poskytnout pozitivní zpětnou vazbu, je-li oprávněná.
Lékař by měl reagovat na změny ve zdravotním stavu nebo známky toho, že pacient nedodržuje léčbu a měl by ho včas informovat o tom, co se pravděpodobně stane, pokud své chování nezmění. Je také důležité povzbudit pacienta, pokud dobře spolupracuje. Kontinuita péče je nanejvýš důležitá pro vybudování vztahu s pacientem, lékař by měl dbát na to, aby léčba byla důsledná a koordinovaná.
