Častým tématem na letošní konferenci o léčbě ran v Pardubicích byly chronické rány a biofilm. O uvedené problematice hovořila i MUDr. Černohorská z Dermal Centre Mělník. Zásadním předpokladem pro úspěšnou léčbu chronické rány je podle ní správně porozumět procesům, které v ní probíhají. Ve své přednášce se zaměřila zejména na souvislost mezi pH rány, přítomností biofilmu a aplikací vhodného materiálu vlhké terapie.
pH rány jako klíčový faktor účinnosti léčby
Jedním z nejdůležitějších faktorů chronické rány je její pH, které ovlivňuje hojení i účinnost použitého krycího materiálu. Bylo zjištěno, že rány se nejlépe hojí při pH 5–8. Příliš nízké a příliš vysoké pH brání jejímu hojení a způsobuje bolestivost rány. V případě chronického defektu je pH zásadité.
pH rány také úzce souvisí s bakteriálním osídlením spodiny rány, a tyto dva faktory také významným způsobem ovlivňují účinnost jednotlivých druhů vlhkého krytí. Vzhledem k vysokému riziku multirezistentních bakteriálních kmenů při častém užívání ATB má promyšlená strategie ATB léčby vzhledem k pH rány zásadní význam. Např. gentamycin, makrolidy, chinolony či fluorochinolony ztrácí aktivitu při pH ˂ 7, erytromycyn je naopak účinnější při pH > 7.
Biofilm – bariéra bránící úspěšnému hojení
Další bariérou bránící úspěšnému hojení je vznik biofilmu v ráně, který narušuje epitelizaci a tvorbu granulační tkáně a snižuje citlivost vůči ATB. Je nutné si uvědomit, že po provedení debridementu se biofilm opětovně rekonstruuje v průběhu několika hodin. Biofilmu se také lépe daří v kyselém prostředí.
Rozrušit biofilm a aplikovat antimikrobiální látku
Podle MUDr. Černohorské efektivní strategii léčby představuje přístup, který využívá terapeutické okno po pravidelném čištění rány, kdy je biofilm rozrušen a bakterie jsou senzitivnější k antimikrobiálním látkám. Velmi dobré zkušenosti potvrzuje s materiálem, který kombinuje absorpční schopnosti karboxymethylcelulózy a iontového stříbra Ag+. Složení materiálu má schopnost narušit adhezivní vlastnosti biofilmu a chránit ionty stříbra před jejich vychytáváním v horních vrstvách biofilmu a naopak umožnit jejich hlubší průnik do rány.
