Při péči o povrchové i hlubší rány hraje důležitou roli i správná nutrice. V rámci výživy lidský organismus potřebuje jak makronutrienty (proteiny, sacharidy a lipidy), tak i mikronutrienty (minerální látky, stopové prvky a vitaminy). Zatímco makronutrienty počítáme v řádech gramů až kilogramů, u mikronutrientů jde o miligramy nebo i méně než piktogramy. Jak u akutních povrchových ran, tak u složitějších chronických ran je potřeba se s potřebným přísunem těchto látek vypořádat,; pokud to není splněno, je naděje na zhojení rány mnohem nižší. Šance na dosažení ještě lepších výsledků je při kombinaci zdravé výživy a přiměřené pohybové aktivity.
Jaké dávky živin tělo potřebuje? Neexistují žádné kvalitní klinické studie, které by potvrzovaly, které živiny a v jakém množství pro lepší hojení ran fungují či naopak. Z praxe je však řada poznatků, na jejichž základě lze určit látky, jejichž nedostatek je negativním faktorem při hojení, a látky, při jejichž dostatečném množství se naopak šance na dobré hojení podstatně zvyšuje. Dobrému hojení ran napomáhá dostatek následujících látek:
Proteiny: glutamin, arginin a leucin. Glutamin je zdrojem energie, růstovým faktorem, prekursorem GABA (CNS) s antioxidačním efektem. I arginin je prekursorem, má regulační efekt (kolagen, růstový hormon, inzulin, glukóza) a imunomodulační efekt (T lymfocyty). Leucin, zejména ve formě HMB (β-hydroxy-β-metylbutyrát – metabolitu leucinu) je významným stimulátorem proteosyntézy – kosterních svalů, myokardu a svaloviny střevní stěny.
Glukóza: sacharidy a fruktooligosacharidy jsou základním zdrojem energie (antiproteolytický účinek) a prekursorem ATP. Fruktooligosacharidy jsou rozpustnou vlákninou a jako nutriční substrát (pro střevní mikrobiom) jsou důležité i pro syntézu vitaminů B z jejich prekursorů.
Lipidy: omega-3 mastné kyseliny jsou významné z hlediska prozánětlivé a protizánětlivé reakce a další protizánětlivé regulace, podporují kognitivní funkce a jsou strukturální součástí buněčných membrán.
Minerální látky: hořčík jako kofaktor enzymů hraje roli ve stabilizaci membrán mitochondrií a má protizánětlivý efekt.
Stopové prvky: pro regeneraci kůže a podkoží je velmi důležitý selen a zinek. Selen je kofaktorem selenoproteinů a enzymů a má imunomodulační efekt, reguluje CRP. Zinek je kofaktor DNA a RNA polymeráz, má protizánětlivý účinek a vliv na permeabilitu střevní sliznice.
Vitaminy: Vitamin C má redoxní potenciál, chrání proti ischemicko-reperfuznímu poškození v játrech a kosterní svalovině, je důležitý pro syntézy kolagenu, karnitinu a noradrenalinu a má příznivý vliv na epitel a endotel. Vitamin A zajišťuje syntézu kolagenu a růst epitelu.
Důležitá je i přítomnost prebiotik (rozpustná vláknina metabolizovaná střevním mikrobiomem podporující symbiotickou střevní flóru) a probiotik (symbiotické bakterie/kvasinky) ve stravě. Jejich společným účinkem je permeabilita sliznice, GALT a zlepšení absorpce.
V souvislosti s nedostatečnou výživou se snižuje kvalita obranyschopnosti a imunitních reakcí organismu. Doplňování makro- a mikronutrientů je vhodné zajistit podle aktuálních potřeb metabolismu konkrétního pacienta. Při podezření, že stav hojení je negativně ovlivněn nedostatečnou stravou, lze výživu doplnit např. o imunonutrici (enterální přípravky obohacené kombinacemi metabolických substrátů) nebo farmakonutrici (specifické léčebné přípravky podávané ve fyziologických a suprafyziologických dávkách). Strava vhodná pro optimální hojení ran by měla obsahovat celozrnné obiloviny (pečivo, těstoviny), čerstvou zeleninu (např. smoothies), čerstvé ovoce nebo ovocné šťávy, bílkoviny (čerstvé maso, ryby, drůbež, vejce, tofu, ořechy) a mléčné výrobky (jogurt, tvrdé sýry). S běžnou kuchyňskou stravou je možné kombinovat PZLÚ (potraviny pro zvláštní lékařské účely).
Rizika nutriční podpory (NP) spočívají nejen v různosti klinických stavů (infekce, morbidita, délka hospitalizace, mortalita), ale i ve variabilitě účinku NP a jejich interakci. Vliv má i genetická výbava pacienta, dávka NP, způsob aplikace, načasování dávek nebo délka aplikace. Všechny tyto faktory mohou ovlivnit to, jak je NP pacientem přijímána.
Konkrétním doporučením v oblasti nutriční podpory při hojení ran brání nedostatek výsledků klinických studií v souladu s EBM. Situaci komplikuje i vysoká prevalence malnutrice při základním onemocnění a absence multidisciplinárního týmového přístupu, kde je zapotřebí koordinace NP, chirurgického ošetřování a sesterské péče o rány. Zásadní je holistický přístup k hojení ran vycházející ze stanovení reálného plánu hojení, nutriční podpory, individualizované lokální léčby, adekvátní léčby komorbidit a prevence a léčby infekčních komplikací.