Debridement neboli odstranění neživotaschopné tkáně z rány je standardní součástí procesu péče o ránu, nezbytnou pro její správné zhojení. Autorka článku uveřejněného na webových stránkách woundsinternational.com konstatuje, že neexistuje dostatek standardizovaných pokynů pro tento zákrok. Předkládá proto jednoduchý výčet tipů a rad, které mají usnadnit použití techniky debridementu.
Tipy a rady
- Prostředí – zákrok by se měl odehrávat v místnosti vhodné pro tento účel a dostatečně vybavené potřebnými pomůckami. Okna a dveře by měly být uzavřeny, aby se zabránilo křížové kontaminaci. Ochranný oděv a brýle jsou nutné při provádění hydrochirurgického debridementu.
- Posouzení rány – cíle léčby by měly být stanoveny po důkladném posouzení spodiny rány, se zaměřením na tkáňové struktury, které mají být odstraněny. Je nezbytné zajistit, aby při odstraňování nekrózy nedošlo k poranění žádného orgánu, vazů nebo cév. Množství tkáně, které je potřeba odstranit, by mělo odpovídat zvolené metodě debridementu, jejíž výběr také závisí na anatomickém umístění rány.
- Autolytický debridement – provádí se pomocí okluzivních terapeutických obvazů, které udržují vlhké prostředí v ráně, např. filmová krytí, hydrokoloidy, hydrogely a algináty. Cílem je hydratace a postupné změkčení nekrotické tkáně a podpora její autolýzy. Tento proces je sice pomalejší, ale snadno proveditelný a všestranně použitelný. Nevýhodou může být zápach nebo macerace okolní kůže. S opatrností je třeba postupovat při jeho použití u diabetických ran.
- Mechanický debridement – technika wet-to-dry, při níž se krytí přilepí k ráně, a při jeho odstraňování se strhává i část nekrotické tkáně. Bohužel tento zákrok není selektivní, dochází k odstranění i zdravé tkáně, často bývá bolestivý. Ačkoliv jde o poměrně levnou metodu, může být výrazně časově náročná (vzhledem k frekvenci převazů) a také velmi traumatizující pro pacienta.
- Larvální terapie – larvy bzučivky zelené (Lucilia sericata) vylučují enzym, který rozpouští nekrotickou tkáň, a larvy ji pak vysají. Technika je přísně selektivní, zdravou tkáň larvy neporuší, přesně kopírují hranici mrtvé a živé tkáně. Pro dosažení optimálních výsledků je důležité v ráně udržovat vlhké prostředí. Larvy mají také schopnost snížit bakteriální kolonizaci v ráně.
- Ostrý debridement – může být proveden přímo v ošetřovně nebo na lůžku pacienta a s pomocí základních chirurgických nástrojů. Umožňuje provést selektivní odstranění odumřelé tkáně. Nezbytné jsou dobré anatomické znalosti operované oblasti. Pokud dojde k nadměrnému krvácení, je užitečné mít po ruce alginátové krytí na podporu hemostázy.
Jedná se o metodu s rychlým výsledkem, kterou ale může být nutné po čase zopakovat, např. při léčbě diabetických nohou. V podstatě tento proces závisí na pochopení pacientovy diagnózy, důkladném zhodnocení rány a klinických zkušenostech.
- Chirurgický debridement – obvykle se provádí na operačním sále, když je nutné akutně odstranit velké množství nekrózy nebo septické tkáně, např. při nekrotizující fasciitidě. Tento proces není selektivní. Často dochází k současnému odstranění i zdravé tkáně. Zákrok může být velmi bolestivý a finančně náročný, ale často je nutný v případě bakteriální sepse. Po chirurgickém debridementu se často používá podtlaková terapie, která podporuje hojení rány, kontroluje exsudát a předchází nozokomiálním infekcím.
- Hydrochirurgický debridement – jednoduchá a efektivní metoda využívající k čištění rány proud vody nebo fyziologický roztok. Používá se speciální nástroj opatřený vodní tryskou. Tato technika je rychlá a má široké možnosti uplatnění.
- Ultrazvuk – v současné době se používají dvě ultrazvukové techniky. Jedna působí přímo na spodinu rány. Využívá ultrazvukovou sondu s jednorázovou hlavicí obsahující čisticí systém, který odstraňuje nečistoty a bakterie. Druhý typ využívá atomizovaný fyziologický roztok. Plynem naplněné bubliny praskají na spodině rány a narušují nekrotickou tkáň a bakteriální buňky. Tento zákrok je poměrně drahý, nicméně výsledky jsou okamžité a efektivní.
Zdroj:
