Standardní mikrobiologické kultivační postupy detekují pouze planktonické bakterie, proto musí být k detekci bakterií v biofilmu použity jiné metody. Vzorky jsou nejprve zpracovány tak, aby došlo k usmrcení všech planktonických bakterií, pak dochází k fyzikálnímu rozptýlení biofilmu ultrazvukem a kultivaci na živném agaru.
Pro skutečnou identifikaci biofilmu v ráně je nutné použít sofistikované laboratorní techniky, jako je konfokální laserová skenovací mikroskopie (CLSM), skenovací elektronová mikroskopie (SEM) nebo molekulární techniky.
Biofilm a jeho vizuální a nevizuální znaky
Identifikace biofilmu v klinické praxi je i přes existenci doporučených postupů, které mají usnadnit jeho rozpoznání, velmi obtížná. Nedávná studie z roku 2015, která porovnává aktuální data týkající se vzhledu, chování a klinických ukazatelů spojených s biofilmem naznačuje, že v některých případech lze najít vizuální náznaky svědčící o přítomnosti biofilmu v lůžku rány.
Bylo také identifikováno několik nevizuálních klinických znaků: příznaky lokální infekce, selhání antimikrobiálních látek, stěry s negativní kultivací nebo přetrvávání rány navzdory tomu, že se řeší všechny ostatní faktory.
5 otázek pro identifikaci biofilmu
Autoři studie navrhují vlastní algoritmus zahrnující jak vizuální, tak i nevizuální vodítka, který má umožnit účinnější léčbu biofilmu v ráně.
Algoritmus tvoří 5 po sobě jdoucích otázek:
1. Nedaří se ránu zhojit podle očekávání?
2. Byly řádně provedeny všechny odpovídající klinické, diagnostické a léčebné postupy?
3. Existují důkazy o existenci „slough“ nebo nekrotické tkáně v ráně?
4. Vykazuje rána známky lokální infekce nebo zánětu?
5. Reaguje rána na lokální nebo systémovou antimikrobiální léčbu?
V případě, že odpověď na danou otázku zní „ne“, měla by být i nadále poskytována standardní péče.
Jestliže je odpověď „ano“, postupuje se k další otázce.
Pokud i na 5. otázku následuje odpověď „ne“, pak by měla být zahájena léčba biofilmu zahrnující pravidelný debridement a odpovídající antimikrobiální léčbu.
