„Prvotním impulzem pro nezvyklou terapii při hojení pooperačních jizev byla vlastně náhoda. Před více jak třemi lety se na mě obrátil kolega fyzioterapeut s žádostí o konzultaci a eventuelně intervenci u jednoho z pacientů, kteří k nám docházejí ambulantně na rehabilitaci. Hladký průběh rehabilitace rušila částečně nezhojená pooperační rána a občasná bolestivost. V rámci analgetické terapie byly pacientovi aplikovány kineziotejpy v oblasti kolenního kloubu. K dohojení asi 2 cm dehiscence v pooperační jizvě jsem zvolila metodu vlhkého hojení. Operační rána se po tomto zásahu bez problémů zhojila za 4 dny,“ řekla Mgr. Lenka Indrová z Odborného léčebného ústavu Paseka.
Tak rychlá pozitivní reakce organismu fyzioterapeuty překvapila a nejprve ji nespojovali s kineziotejpingem. Aplikace obdobného postupu u dalších pacientů s chronickými ranami ale potvrdila účinnost metody.
„Překvapující byla zejména rychlost zhojení jizev. Zaměřili jsme se tedy cíleně na sledování efektu kombinace vlhkého hojení ran a tejpingu u pacientů po amputacích s rozpadlými operačními ranami. V současné době touto metodou hojíme většinu komplikovaných ran, zejména na končetinách,“ dodala Indrová.
Kineziotejping spočívá v přikládání elastických, samolepících pásů na postižená místa na těle. Zlepšuje prokrvení tkání, stimuluje funkci mízního systému a podporuje látkovou výměnu ve svalech a kůži. Tejpování také aktivuje receptory k vytváření signálů vedoucích do centrální nervové soustavy. Stimulace svalů a šlach tejpem umí navodit požadovaný pohyb, klíčovou roli přitom hraje síla tahu a způsob vedení tejpu.
Proč tejpovat chronické rány?
Právě zlepšení látkové výměny a prokrvení tkáně použitím metody kineziotejpingu výrazně zkracuje dobu hojení a zmírňuje, nebo dokonce eliminuje bolest. Pacienti po amputaci také uvádějí zmizení fantomových bolestí.
Nespornou výhodou je, že při výměně sterilního pěnového krytí není potřeba žádný speciální materiál, stačí provést dekontaminaci rány a po zaschnutí aplikovat nové krytí. Pro dohojení je vhodné použít antiseptikum v podobě mřížek a krytí s lepící plochou po obvodu.
Proces kineziotejpingu
Každá rána před vlastním procesem hojení za pomoci tejpingu musí splňovat určitá kritéria. Především je nutné zajistit odstranění všech zbytků nekrotických tkání, zejména z okrajových částí kožního defektu. Samotný proces tejpování se dělí do cyklů. Ty jsou sestaveny podle tolerance pacientem a funkčnosti či znečištění tejpů, obvykle bývají desetidenní. Poamputační pahýl je 7 dnů zatejpován, následující 3 dny je pauza. Ve většině případů stačí ke zhojení 3 cykly, při velkých dehiscencích výjimečně 4 cykly tejpingu.
Zvláštností je také absence bandážování či používání návleků pro kónizaci pahýlů. Působením požadovaného tahu tejpů v průběhu hojení se poamputační pahýl do kónického tvaru pozvolna natvaruje sám.
V okamžiku, kdy je rána takto připravena, nastává ten správný okamžik zahájit kombinované hojení. Podle objemu pahýlu volíme lymfatické tejpování, pokud pacient trpí bolestmi, volíme také analgetický způsob tejpování.
1. cyklus a rána po 7 dnech
2. cyklus tejpingu
3. cyklus a rána po 7 dnech
V případě léčby pacientů po amputaci je zásadní je motivovat, podpořit a získat jejich důvěru. „Je to proces náročný, mnohdy zdlouhavý a těžký pro všechny zúčastněné, ale znamená úspěšnou cestu za určeným cílem. Na konci je pak spokojený pacient, kterému jsme pomohli ‚otevřít dveře‘ na cestu dál,“ uzavírá magistra Indrová.
Mgr. Lenka Indrová
Mgr. Lenka Indrová vystudovala Střední zdravotnickou školu v Olomouci. Po maturitě pracovala jako sestra ve FN Olomouc. V rámci pomaturitního studia ve specializačním programu Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech v gerontologii se blíže seznámila s problematikou hojení chronických a komplikovaných ran. Během studia na Slezské univerzitě a následně na Ostravské univerzitě se její zájem o hojení ran prohloubil tak, že posledních 6 roků v tomto oboru pracuje na plný úvazek.