Keloidní jizvy jako důsledek poruchy hojení
Keloidní jizvy vznikají v důsledku poruchy fyziologických hojivých procesů v ráně. Tvoří je vyvýšené, tuhé oblasti na kůži, které často svědí a jsou citlivé a bolestivé. Na rozdíl od běžných jizev u nich v průběhu času nedochází k ústupu a často se rozšiřují i mimo ránu.
Keloidy se obvykle vyskytují na:
- hrudníku
- ramenech
- ušních lalůčcích (následkem piercingu)
- pažích a tvářích
Nejnižší míra tvorby keloidních jizev byla prokázána u albínů a nejvyšší u jedinců tmavé pleti, a to zejména u afroamerické populace.
Léčba keloidů zahrnuje chirurgické zákroky, kryoterapii, radioterapii, použití silikonových krytí, tlakových obvazů, laserů či aplikaci kortikosteroidů. Podle potřeby se používají kombinace jednotlivých terapií.
Genetická podstata vzniku keloidů
Autoři studie použili šest čerstvých vzorků keloidní tkáně a šest čerstvých vzorků normální kůže, u nichž provedli celogenomové profilování. Bylo identifikováno 190 statisticky významných oblasti DNA a určeno 152 specifických genů pro keloidy.
152 genů bylo vyšetřeno speciální analytickou metodou, která k sobě přiřazuje geny a molekuly, které jsou součástí stejných biologických funkcí nebo navzájem interagujících regulačních systémů. Mezi 152 unikátními geny tak vědci identifikovali 10 genů, u kterých prokázali spojitost s biologickými procesy při vývoji keloidních jizev. Bylo zjištěno, že některé geny odpovědné za vznik keloidních jizev jsou zapojeny do zásadních životních procesů buňky.
Vědci poukazují na důležitost nového objevu, který může být využit k dalšímu zkoumání uvedených procesů a přinést naději na lepší pochopení patogeneze keloidních jizev a možnou molekulárně cílenou terapii.
