Cílem přípravy lůžka rány je vytvořit stabilní, dobře vaskularizované prostředí, které napomáhá hojení. Nezbytným předpokladem je pochopení fyziologie hojení ran, základů péče o rány a terapie nehojící se rány a rovněž správné zhodnocení celkového zdravotního stavu pacienta.
Základní strategie pro přípravu lůžka rány
Základní péče o lůžko rány zahrnuje 4 základní složky,
kterým je nutné věnovat pozornost:
1) Debridement – přítomnost odumřelé tkáně zhoršuje hojení.
Výzkum a klinické důkazy ukazují, že debridement nekrotické nebo fibrózní tkáně urychluje hojení ran.
2) Infekce nebo zánět – bakteriální zátěž přímo ovlivňuje přípravu spodiny rány.
Infekce nebo zánět brzdí hojení ran, protože extracelulární matrix a růstové faktory se odbourávají rychleji, než se syntetizují, brání progresi směrem k proliferační fázi a v konečném důsledku ovlivňují reepitelizaci.
Lokální nebo systémová léčba bakteriální infekce je zásadní součásti přípravy lůžka rány. Specifickým problémem u chronických ran je tvorba biofirmu, který brzdí hojení ran tím, že vytvoří prostředí, které podporuje soužití mnoha bakteriálních druhů a anaerobních bakterií. Základem boje proti biofirmu je použití lokálních antiseptik nebo systémových antibiotik a pravidelný debridement.
3) Vlhkost v rovnováze – vlhké prostředí v ráně podporuje působení růstových faktorů a cytokinů a napomáhá migraci buněk, včetně fibroblastů a keratinocytů. Nadměrná vlhkost může poškodit lůžko rány a okolní kůži a může véstk maceraci a rozpadu rány. Nedostatečná vlhkost může naopak narušit buněčnou aktivitu a podporovat tvorbu eschary.
4) Rozvoj epitelizace – migrace epidermálních buněk a keratinocytů naznačuje, že spodina rány je dostatečně připravena. Dalším důležitým znakem adekvátně připraveného lůžka rány je kontrakce rány.
Moderní strategie pro přípravu lůžka rány
Bioinženýrské terapeutické postupy – existují acelulární nebo celulární náhrady měkkých nebo kožních tkání. Acelulární produkty obsahují matrici z takových materiálů jako je např. kolagen, kyselina hyaluronová a fibronektin a dále např. tkáň (jako je dermis nebo střevní sliznice), nebo aditiva (např. antibiotika nebo surfaktanty).
Celulární produkty obsahují matrici s živými buňkami, jako jsou fibroblasty a keratinocyty. Buňky mohou být autologní, alogenní, nebo mohou pocházet z jiných druhů (jako jsou ovce nebo prasata). Kožní náhrady také mohou být složeny z kožních buněk, epidermálních buněk, nebo jejich kombinace, a mohou poskytovat růstové faktory pro stimulaci hojení.
Terapie kmenovými buňkami – použití kmenových buněk má značný potenciál v rámci přípravy lůžka rány. Kmenové buňky využívají při obnově tkáně více mechanismů, což je pravděpodobně důvodem jejich efektivity.
PPR – jedná se o plazmu obohacenou destičkami. Četné studie ukazují slibné výsledky této metody. Technika využívá funkci trombocytů v mechanismu reparace tkáně. PRP navíc obsahuje několik růstových faktorů a dalších cytokinů, které stimulují hojení kostí a měkkých tkání. Autologní PRP představuje moderní terapeutickou metodu pro obtížně léčitelné akutní a chronické rány.
