Léčba sepse
Podle doktora Suka je přesný a správný postup tím, co u kritického stavu sepse zachraňuje životy. „Léčba musí být rychlá a dostatečně agresivní, abychom zabránili rozvoji orgánové dysfunkce. Pacient by měl být hospitalizován na JIP“, zdůraznil doktor Suk. Doporučil přítomným postup, jak sepsi rychle diagnostikovat, protože její klinické příznaky jsou často podobné běžným nemocem.
Při podezření nasadíme antibiotika
Když máme podezření, že pacient může mít nastupující sepsi, je nutné ihned začít s podáváním antibiotik, a to už při pracovní diagnóze.
Včasné podání ATB výrazně snižuje mortalitu – pokud jsou ATB podána do 1 hodiny, morbidita se pohybuje kolem 20 %. Po 12 hodinách se již dostavuje těžká sepse a pravděpodobnost úmrtí stoupá až na 70 %.
Zvolené antibiotikum:
- Musí mít do infikovaného místa dostatečný průnik (některá ATB jsou nevhodná).
- Volíme ATB širokospektrální a baktericidní (jde o závažnou infekci, kdy je klíčová rychlost účinku).
Správnou diagnózu určí vyšetření
Že máme co dočinění se sepsí, se definitivně prokáže, když laboratorní diagnostika udělá vyšetření leukocytů, které reagují rychleji než proteinové markry zánětu. Dalším automatickým vyšetřením by mělo být vyšetření acidobazické rovnováhy.
„Pacient s podezřením na sepsi by měl absolvovat vyšetření před zahájením antibiotické terapie. Měli bychom odebrat co nejkvalitnější materiál na detekci patogenů a přitom nezapomínat na hemokultury. Jeden vzorek odebereme z čerstvého vpichu i z každého katetru, který je zaveden delší dobu, a odběr opakujeme vždy po 4–6 hodinách. Materiál by měl být odebrán především z místa považovaného za zdroj infekce,“ dodal doktor Suk.
Antibiotika podpoříme rychlým podáním tekutin
Klíčovým krokem po podání antibiotik je rychlé podání tekutin, pomalá infuze tedy není žádoucí.
Doktor Suk přítomným doporučil: „Tekutiny musí být podány co nejrychleji a v přesných dávkách – půl až 1 litr krystaloidního roztoku nebo čtvrt až půl litru koloidního roztoku, ideálně během patnácti minut. Po podání sledujeme, jestli se stav pacienta zlepšil.“
Pro tento účel nejsou vhodné roztoky glukózy ani fyziologický roztok.U škrobových preparátů se ukázalo, že podání většího množství způsobuje poškození ledvin a většina pacientů je pak závislá na dialýze.
Pokud samotné podání tekutin nevede k úpravě tlaku, je podle doktora Suka na místě podání vazopresorů. Pokud ani tento krok nevede k ústupu tkáňové hypoperfúze, tak je na zvážení použití pozitivních inotropních léků. Je-li léčba pořád neúčinná, posledním krokem je nasazení steroidů.
Při léčbě je nutností monitoring funkcí pacienta.
Co sledujeme?
- saturaci kyslíku v krvi,
- množství laktátu,
- krevní tlak.
Samozřejmostí by mělo být zavedení arteriálního a centrálního žilního katetru, protože potřebujeme neustále sledovat změny a podávat léky. Pacientům pomáhají i přístroje monitorující srdeční výdej.
