Kritická kolonizace je termín, který se v současnosti používá k popisu rány, která se nehojí z důvodu mikrobiálního množení, zároveň však bez napadení tkáně nebo zjevné imunitní odpovědi pacienta. Odborníci v oblasti hojení rány se však plně neshodují v tom, jak přesně definovat a identifikovat kritickou kolonizaci rány. Podrobněji se touto problematikou zabývají i aktuální dokumenty vydávané EWMA (Evropskou společností pro léčbu ran).
Tradiční pojetí kritické kolonizace
Pojmy jako kontaminace, kolonizace a infekce rány byly zavedeny proto, aby bylo možné rozlišovat široké spektrum stavů mezi sterilitou rány na jedné stráně a infikovanou ránou na straně druhé. Kritická kolonizace má představovat přechodné stadium mezi kolonizací a infekcí.
Některé zdroje definují kritickou kolonizaci jako přítomnost ≥ 105 nebo ≥ 106 organismů na gram tkáně. Jiní autoři navrhují klinické znaky, pomocí kterých lze odlišit infekci v ráně od kritické kolonizace. Kritickou kolonizaci by měla charakterizovat nehojící se rána, zvýšená tvorba exsudátu, červená drolivá tkáň, přítomnost debris a zápachu. Znakem infekce v ráně by měla být rostoucí velikost rány a teplota, schopnost sondáže kosti na spodině rány, nový rozpad tkáně, edém, erytém, zvýšená tvorba exsudátu a zápachu.
Ve studii hodnotící schopnost těchto klinických ukazatelů rozlišovat mezi kritickou kolonizací rány a infekcí však bylo zjištěno, že některé ukazatele měly větší váhu než ostatní.
Argumenty proti klinické kolonizaci
V současnosti dostupné vědecké důkazy nepodporují použití systémové antibiotické terapie v léčbě klinicky neinfikovaných ran, buď k podpoře hojení, nebo jako prevence proti klinicky zjevné infekci. Tento fakt se jeví jako jeden z důležitých argumentů proti používání pojmu kritická kolonizace a zároveň také snižuje její význam pro hojení ran.
Podle Evropské společnosti pro léčbu ran je tento termín matoucí a bude vyžadovat přísnější definici před tím, než bude moci být použit v klinické praxi nebo jako cílový ukazatel v oblasti výzkumu. Nezbytné tak bude další zkoumání vztahu mezi biologickou zátěží, zánětlivou odpovědí a klinickým výsledkem.
Zdroj:
Ewma.org
