Tělesné funkce osob nucených používat invalidní vozík jsou různým způsobem narušeny a často zasahují nejen dolní končetiny, ale i horní části těla, které jsou potřebné k dosažení podpory správného držení těla. Tento fakt spolu s tím, že vozíčkáři jsou nuceni sedět po dlouhé časové úseky, zdůrazňuje důležitost vhodných parametrů invalidního vozíku. Podle www.nursingcenter.com výzkumy ukazují, že dobře zvolený invalidní vozík zvyšuje komfort a podporuje pohybové funkce, čímž pomáhá předcházet vzniku dekubitů.
Vozík musí přesně vyhovovat potřebám uživatele
Osoby s vysokou úrovní posturální kontroly obvykle vyžadují nižší úroveň podpory, dokážou lépe přenášet váhu, což jim umožňuje distribuovat zatížení hýždí. Potřebují tedy vozík s takovými parametry, který bude podporovat jejich pohybové funkce. Naopak osoby s velmi omezenou pohyblivostí budou vyžadovat zejména podporu stability. Tito jedinci mají nižší schopnost přesouvat váhu těla a chránit tak integritu kůži.
Při posuzování vhodných parametrů invalidního vozíku je třeba brát v úvahu:
• Šířku sedáku – správný vozík má nejužší šířku sedáku, která uživateli umožňuje sedět bez přímého tlaku na jeho boky. Přímý tlak vedoucí k nepříjemným kožním defektům mohou způsobovat područky nebo pneumatiky. Problémy však nastávají i u vozíku, který je příliš široký, např. snížená ovladatelnost a přístupnost.
• Hloubku sedáku – je definována vzdáleností mezi hýžděmi a podkolenní jamkou. Správná hloubka sedáku je obvykle o něco delší, než hloubka normální židle, protože je potřeba větší podpora pod stehny. Pokud je sedák příliš dlouhý, přímý kontakt s podkolenní jamkou způsobí nepohodlí, a člověk má tendenci posouvat se vpřed do shrbené kyfózní pozice, která způsobí nadměrný tlak na kost křížovou a kostrč. Naopak, je-li hloubka sedáku příliš krátká, vozíčkář nemá k dispozici dostatečnou podporu.
• Výšku sedáku – měla by být taková, aby stehna byla pohodlně položena na sedací plochu a nohy na podnožkách. Uživatel by měl mít také vsedě, pokud je toho schopen, možnost pohánět vozík jednou či oběma nohama po zemi. To umožňuje vozíčkáři větší pohyblivost a zmírňuje riziko zranění rukou při pohybu ve dveřích nebo v zařízených objektech.
• Výšku loketní opěrky – je většinou nastavitelná. Opěrka ve správné výšce poskytuje odpovídající podporu předloktí. Pokud jsou loketní opěrky příliš vysoko, nutí to uživatele zvednout ramena, což je nepohodlné a s největší pravděpodobností přestane loketní opěrky používat. Naopak v případě, že loketní opěrky jsou příliš nízko, musí se uživatel naklonit dopředu nebo do strany, aby na ně dosáhnul. Naklánění do stran vytváří pánevní nesouměrnost se zvýšením tlaku pod níže položenou částí.
• Prověšení sedáku a zádové opěrky – nadměrné prověšení zádové opěrky vede ke zhroucení zad do kyfózy kvůli nedostatečné podpoře. Svůj význam pro správné sezení má také pevná zadní opora pánve. Mírně zakřivený povrch nebude mít významný dopad, ale opotřebované a přetížené čalounění přispěje ke špatnému držení těla. Shrbený postoj má za následek nadměrný tlak na kost křížovou a kostrč. Je třeba mít na paměti, že čalounění vozíku se opotřebovává a musí být pravidelně vyměňováno.
