Tým vědců z Národní univerzity v Singapuru objevil, že buňky vnější vrstvy kůže jsou schopny se spojovat a vytvářet v průběhu hojení „závěsné můstky“. Buňky dokážou tímto způsobem migrovat dokonce bez obvyklé podpory mezibuněčné hmoty. Nové poznatky mají podle www.medicalnewstoday.com význam pro tkáňové inženýrství, a zejména pro vývoj umělé kůže a zkvalitnění léčby ran.
Lidské kožní buňky tvoří mnohobuněčné můstky
Bylo zjištěno, že vrstvy vnějších lidských kožních buněk − keratinocytů, jsou schopny tvořitmnohobuněčné můstky přes oblasti postrádající extracelulární matrix (mezibuněčnou hmotu, která obsahuje proteiny umožňující uchycení buněk). Migrující keratinocyty jsou schopny se pohybovat dopředu jako jednotný, homogenní soubor buněk a vytvářet tak ochrannou bariéru v místě poranění. Uvedené můstky tvoří i v oblastech, kde nejsou žádné struktury, které by jim umožňovaly uchycení. Objev tak pomáhá vysvětlit proces hojení známý jako reepitalizace. Nebylo totiž jasné, jak k němu může docházet na spodině rány bez homogenního pokrytí extracelulární matrix, která obvykle migraci buněk umožňuje.
Vědci také zjistili, že souvislé soubory buněk vznikají nahromaděním rozsáhlého napětí aktivovaného aktomyozinem (bílkoviny, která způsobuje kontrakci v buňkách) a vykazují elasticitu, což částečně vysvětluje jejich schopnost tvořit mnohobuněčné můstky. Jiné typy buněk se takto nechovají, protože mají tendenci se více podobat tekutinám.
Výzkum mechanobiologie tkání
Do budoucna plánují autoři studie i nadále pokračovat ve studiu mechanobiologie tkání a zkoumat fyzikální a mechanické vlastnosti kožních buněk. Výsledky by měly vědcům umožnit lépe porozumět změnám spojeným s některými kožními chorobami, hojením ran a stárnutí kůže.